Nemám ráda zimu. Respektive nemám ráda, když mi je zima! 😄 A proto se mi do Krkonoš, na naši letní chatu, ani trochu nechtělo. No ale bylo potřeba zazimovat, dřív jsme to nestihli, takže co naplat, vyrazili jsme! Ostatně lepší teď, na konci listopadu, než později, že!? 😆

Přivítala nás zasněžená zahrádka a teplota na nule. To vlastně nebylo tak zlé. Ale klima v chatě bylo obdobné. To už bylo na moji teplomilnou povahu o poznání horší.

Každopádně musím říct, že my lidé dokážeme být velmi tvární a přizpůsobiví. Zas a znova mě to nepřestává fascinovat! 3 dny „chladové terapie“ jsem zvládla na výbornou, bez fyzické i psychické újmy – ba naopak, cítím se velmi posílena 😁

Když si vzpomenu na první studené dny a jak mávaly s moji křehkou psychikou – nálada byla stejně mrazivá, jak to počasí! A teď, když si uvědomím ten posun – tělo i mysl se naladily, zkrátka přijaly chlad a šero do svého života. „Momentálně to tak je a chvíli ještě bude, tečka.“ Je zbytečné plýtvat energií na splíny.. energii potřebujeme na přežití 😆

A tak jsem na chatě, omrzlá, ale spokojená, hrabala listí, natírala kůlnu, opečovávala záhonky. Z plných plic vdechovala ten nádhernej, čerstvej podzimní vzduch, kochala se mlhama nad kopcema a horama a pak si v chatě užívala nádheru teplýho čaje.

Po ránu v chatě sice 4stupně, ale venku o ty 4 míň, takže vlastně super. 😄 Vzpomínám na zimní čundry a nic mi nechybí! Kadibouda vedle chaty. Teplej čaj kdykoliv se mi zamane. I vodu na nádobí si ohřeju, takže nemusím máčet ruce v zamrzlym potoce… Jó, na čundry v zimním čase už jsem asi pohodlná (nebo stará?! 🤪).

Člověk se pak vrátí prochladlej a špinavej, ale šťastnej. 😊 A zase si váží svýho pohodlnýho, teplýho domova, kde je všechno na zmáčknutí čudlíku…

Jojo trpíte-li na podzimní splíny, tak jako já, doporučuju si občas dopřát extrémnější prožitek 😉

Krásné podzimní dny, Kejky