To se tak přihodilo, že jsem vyrazila s dětmi a se školou na adaptační pobyt. Takový prodloužení prázdnin – byla má představa 😁 Ehm. Jak už to chodí (tedy alespoň v mém životě!) – dost se tahle představa odchylovala od výsledné reality! 🤭

Já vám nevím, stává se to snad všem lidem!? Je to běžné? Nebo je to specifická součást mého příběhu??? Ať si totiž naplánuji cokoliv, dopadá to a vypadá zcela jinak 😅

A tak se snažím příliš neplánovat. Ovšem, nedělejte si představy – to je už na mně vyšší level! To se teprve musím naučit! 😆

A tak moje PŘEDSTAVA o třech dnech v Českém Ráji na školním adapťáku začínala ubytováním na chatce v areálu, od dětí vzdálené tak akorát, abych je nemusela vidět a slyšet, pokud bych nechtěla, a mohla, pokud by mi už chyběly. REALITA – ubytování ve společném prostoru se všemi ostatními dětmi i dospěláky! Chatky byly obsazené jinou školou 😕 Zdi byly nejspíš z překližky, možná i z papíru – výhoda – sousedící děti byly pěkně pod kontrolou…

PŘEDSTAVA č.2 – děti potkám jen když na ně budu mít nápadu x REALITA – jak je již z výše napsaného jasné, děti byly všude a stále! 😬 Prodloužené prázdniny se nekonaly!

PŘEDSTAVA č.3 – když budu chtít (a potřebovat) ticho a samotu, vyrazím do lesů x REALITA: „Dito, prosím tě, pomůžeš nám s dětmi? Hodila by se nám nějaká tvořivá dílnička…“ 😬

PŘEDSTAVA č.4 – bude krásné slunečné babí léto x REALITA – v den příjezdu lilo non-stop, druhý den už jen pršelo a občas i chvíli nepršelo, třetí den (tedy den odjezdu) – už i vysvitlo slunko! (Občas prudká přeháňka – abychom si náhodou moc nemysleli 😄) Takže balení a nošení věcí do auta se při správném načasování – což se ne všem povedlo – dalo zvládnout i v suchu (já byla v té druhé skupině – proč!? Ani nevím! Asi protože JÁ 😆)

PŘEDSTAVA č.5 – budu radostná, vyklidněná , plná elánu, energie a dobré nálady x REALITA – od příjezdu mě pobolívala hlava – lehce rozhozená z reality, která se vůbec neshodovala s mými představami, ale zároveň i hodně moc nadšená z celé téhle akce, jsem si brzy přivodila (ne)slušnou migrénu, která začala ustupovat až třetí den, tedy den odjezdu! 😐

No a v tomhle duchu to celé proběhlo! 😆 Tak nějak ovšem probíhá i celý můj život, takže nic překvapivého… vlastně i proto píši tenhle blog, abych povzbudila svými veselými historkami ty, kteří mají třeba občas pocit, že život nevypadá podle jejich představ 😉 Nemusí to nic znamenat – snad jen to, že bychom se měli učit nelpět na našich představách – a možná si je vlastně ani tolik nedělat 😆 Pak zákonitě nepřijde zklamání, ale jen radost, potažmo překvapení, cože nám to ten život zase nachystal za výzvy! 😉

Krásné podzimní dny, Kejky