Tak jsem pro vás měla nachystaný článek na téma totální vyhoření, ale protože web se mnou vůbec nespolupracoval, vyhoření přešlo a já zase jedu na vlně energie 🙂 Dobře tedy, článek o vyhoření pro tentokrát mažu… web se mnou snad již spolupracovat bude!? Řeknu vám, měl namále! Dnes jsem mu dala poslední šanci! A asi se zalekl 🙂

Od posledního příspěvku – tedy Úvodního slova – uteklo nemálo času, a ve mně za tu dobu začal hlodat červík pochybností, jestli psaní blogu má vůbec nějaký smysl!? Chápete to!? Několik měsíců jsem na té myšlence pracovala.. zkoumala weby o tvorbě blogů, sjížděla youtube návody, přemýšlela nad vizuální i obsahovou stránkou… časem jsem se propracovala až k řešení tvorby webu a instalace wordpressu (doteď nechápu, že jsem v téhle fázi neutekla :-D) no a pak jsem napsala úvod a zasekla se na technických potížích! S těmi přišly i pochybnosti – kdo to bude číst!? A proč to budu psát!? Proč budu riskovat, že mě někdo totálně zkritizuje za můj psaný projev anebo za mé myšlenky…!? Hm. Ale nebyla by škoda zahodit tolik hodin práce!? Byla! (Ještě že jsem blíženec a mám tudíž minimálně dvě osobnosti, a tak ta druhá ukecala první – nebo ta první druhou? Ale to je jedno 🙂 Hlavně že ukecala a já to tedy ještě nevzdám! Pořád si říkám, že mé texty třeba mohou být vzpruhou pro ženy, které to taky chtějí vzdát, které se cítí zavalené povinnostmi, které své děti milují, ale zároveň by chtěly být samy, protože jsou totálně vyčerpané… takže ano, zkusím psát blog! 🙂 Třeba to k ničemu nepovede, ale kdo ví… kdybych to nezkusila, nedalo by mi to spát 🙂

Toť dnešní krátký příspěvek o tom, jak jsem se nevzdala jedné své představy (alespoň prozatím! :-)).

Krásné letní dny..