Domů jsem se velmi těšila! Na svoje soukromí, svoji zahrádku, svůj klid… Asi jsem zapomněla, že jsou prázdniny, že bydlíme na vesnici, která je vesnicí s velkým V, a že jsem sólo máma s třemi dětmi! Ouje, mám nějakou krátkou paměť! 😮

Zapomněla jsem také na to, že tady na vsi není kdovíco zajímavého pro děti do činění a že žijeme ve světě technologií, které nad vesnickou nabídkou trávení volného času vítězí na plné čáře! Zapomněla jsem i na to, že s tímto neustálým bojem (technologie x offline svět x děti) mám dost velký problém a stále nevyjasněné hranice!

Takže jsme dorazili domů! A já šílím! A je mi hrozně smutno 🙁 Chybí mi dospěláci (ač rodiče a tudíž dost často nějaké rodičovské připomínky, bylo mi s nimi za zády vlastně moc fajn! Proč si to sakra uvědomím vždy až zpětně!?). V hotelovém pokoji nebylo třeba neustále řešit nepořádek v dětských pokojích a ve finále i ty technologie mi vadily nějak méně!

Je mi smutno. Byly to svým způsobem bezstarostné chvíle a chybí mi 🙁

No nic, dost bylo stížností… takže co teď? Jak naložit s časem a dětmi doma? Moc známých tu zatím nemáme, bydlíme tu jen chvíli. Moc peněz jako sólo máma také nemám, takže akce můžeme dělat jen finančně nezatěžující.. a děti jsou každé tak jiné – každé chce něco jiného a nejméně ze všeho to, co vymyslím já!

Možná to znáte, možná je to normální… ale já si v těchto chvílích připadám dost nenormální 🙁 Tíží mě smutek a to tak, že mě táhne ke dnu… nic se mi nechce, nic mě nebaví… snažím se usmívat, snažím se být tu pro děti, ale pak to všechno bouchne, protože jsem uvnitř tak nespokojená… No, možná znáte i tohle!?

Každopádně teorii znám! Opečovat se 🙂 Díky vám, že jsem si tu mohla „poplakat“ a zpětně nahlédnuto, je mi to jasné… opečovat své potřeby. Vykomunikovat je s dětmi. Není tu další dospělák, jsou tu jen ony… Případně sama se sebou – taková procházka o samotě, ta umí naladit a pomoc! Ok, jdu se projít 🙂

Mějte se krásně, léto je přeci tak nádherné a vše záleží jen na našem úhlu pohledu… přestávám fňukat, děkuji za dočtení a klidně piště, co pomáhá vám, když vás zaskočí tíseň a smutek 😉