Vesnička, kopce a lesy kousek za Žďárem nad Sázavou. Plány byly jasné a nezdály se být nijak komplikované. Jenže znáte to, člověk míní a Vesmír mění (za Vesmír si dosaďte cokoliv dle libosti 😉 Já to svádím na něj 😁)
Plány – dobýt pramen Sázavy a Svratky, prozkoumat Velké Dářko (největší rybník na Českomoravské vrchovině), zúčastnit se masopustní veselice v nedaleké vsi, zapsané v UNESCU (ta veselice, ne ta ves 😁) a na závěr omrknout zámek ve Žďáru nad Sázavou + poutní kostel na Zelené hoře (opět UNESCO).
Realita – pramen Sázavy dobyt, avšak za cenu vysílení a mokrých bot po zbytek prodlouženého víkendu 😫 Místo avizovaných 3km k prvnímu cíli jich bylo asi 7. Když jsme zkusili zkratku, brodili jsme se po kolena sněhem. Když jsme se drželi cest, klouzali jsme po ledových plotnách. Tam, kde mapy kreslily lesní pěšiny, byly jen potoky, strouhy, brázdy, pokácené stromy a sníh.
Do penzionu jsem se vrátila zbitá, jak po celodenní tůře do hor, a totálně promočená, protože krom stojaté či valící se vody zespoda padala i ta z nebe. A boty!? Nové, krásné boty, které měly jedinou vadu – byly spíš do města než do terénu, potažmo terénu sněhového. Držely docela dlouho, ale nakonec to vzdaly 😫 A v mokrém stavu vydržely, nechápu to, až do konce pobytu! Ani přetopený pokoj nepomohl 🥴 Možná to byla jejich verze protestu proti mé umanutosti, že přeci i městské boty zvládnout výšlap do zasněžených lesů! (A protože jsem jim věřila na 100%, náhradní jsem si nezabalila! 😬)
Jo a na pramen Svratky jsme se tedy zvysoka a zmokra vyprdli! Možná příště!?
2.den – v mokrejch botách výšlap kolem Dářka – krásná krajina ❤️ Cesty ale i tenhle den pod vodou a na ledu. (Čekala jsem přes noc změnu! 😆 K lepšímu samozřejmě 😁) Někde ani ty cesty nebyly, jen voda! Protože mokřady… a únor a tání… plus občas pršelo, občas lilo. V půlce výletu začalo foukat a to tak, že moc.
Snažila jsem se tu parádu si užívat – příroda fakt krásná! Ale mokrý nohy mi to komplikovaly 🥴 Bejt slunce a teplo, neremcám! Jenže nebylo ani jedno 🙄
Naštěstí nás po pár hodinách čekal přetopenej pokoj a nachystaná večeře, takže na všechny útrapy jsem rychle zapomněla 😊
3.den – akce masopust – protože se konala masopustní veselice v naší vesničce, oželeli jsme tu zapsanou v UNESCO – nafotili si veselé místní maškary a navečer si s nimi připili v jejich hospůdce. Bylo to milý ❤️ Mám ráda, když nejsme jen cizáci na výletě, ale jsme tak trochu součástí místa, i když jen na pár dnů 😊
A na závěr ještě návštěva Žďáru – zámku a poutního kostela na Zelené hoře (též zapsaného v UNESCU) – já už bych tyhle parády klidně oželela, ale parťák ne! Ty prej musíme vidět, když jsou tak slavný 😁 Mokrý boty a po chvíli všechno další, neb lilo. Do toho vichr a páč Zelená hora byl pěknej kopec, fučelo tam ještě o významnej chlup víc! 😬 Počasí, že by psa nevyhnal, takže ten nás chlupáč byl fakt nadšenej! A poutní kostel se zrovna opravoval, no ne!? Vydrápali jsme se teda nahoru proti větru a dešti, abychom omrkli parádní lešení a nakoukli bránou do rozestavěného dvora – s tím, že pes dovnitř nesměl a tak moknul venku, na největrnějším místě, chůdě 😞
Následují hodina a půl v autě tak byla balzámem na duši i tělo. V autě bylo sucho a teplo! 😆 Ještěže umím tak rychle zapomínat na všechna příkoří – už po příjezdu domů jsem si říkala, že to byla super akce a že se těším, až zase někdy vyrazíme! 😆
Jojo, abychom si vážili obyčejných všedních dní, stojí za to občas vyrazit za jejich hranice 😁
Taky to tak máte?
