Návrat nebyl snadný. Spíš naopak, byl hodně náročný. V pátek jsem odevzdala děti v brzkém odpoledni a zbytek dne probrečela. Ani nevím, proč!? Prostě na mne dopadla tíha celého světa. To se mi občas stává. Ale jak už jsem zmínila, jsem bojovnice a skrz růžové brýle hledím na svět častěji, než přes ty tmavé (i když, také jsem 100% blíženec a tak se u mne osobnosti střídají v pravidelných intervalech – taková Jekyll a Hyde v ženském podání 😮 ).

Kdyby to šlo, zalezla bych do peřin a ubrečela se do spánku, ráno se probrala opuchlá a s bolavou hlavou, ale snad už bez deprese… ovšem plány byly jiné – sraz v Praze a tradá do lesů na čundr. K cestování jsem cítila odpor, k Praze jsem cítila odpor, dokonce i ke své drahé polovičce jsem cítila odpor. Ale ze setrvačnosti jsem se zabalila, domov uklidila, vyrazila.. oči rudé jako králík, hlavně se mě neptejte, co se mi stalo! Naštěstí se nikdo neptal, protože to zaručeně funguje jako spouštěč další záplavy slz. M (přítel) již tušil, ve vlaku jsem díky fyzické pasivitě byla duševně aktivní a skrz sms vše vylíčila.. a tak jen chápavě poskytl svou klidnou energii coby oporu.. a mně bylo rázem tak nějak lépe…

A pak přišly lesy, kilometry prochozené svižnou chůzí, dvě chladné noci u ohně (přestože červenec, pocitově spíš konec října! 😀 ) a moje duše se zase nadechla a ozdravila. Zase jsem to byla já – optimistka a snílek. Milovnice života a nových zážitků. Odhodlaná matka i bojovnice za laskavější svět a radostné a naplňující vztahy. Zase jsme to byla já a měla jsem z toho (ze sebe) radost 🙂

Když jsem si lámala hlavu nad tím, proč mi bylo tak ouvej, přicházelo mnoho myšlenek. A výsledkem byl pocit, že toho bylo na jednu křehkou ženu prostě moc! Dle přísloví „stokrát nic umořilo osla“ jsem byla umořena. Proč tohle celé ale píši? Tak za prvé si tím zvědomuji své duševní pochody! 😀 A za druhé budu ráda, když moje zkušenost nějaké mámě uleví.. (Jako dítě jsem zkušenosti jiných neoceňovala, ale čím jsem starší, tím jsem za usnadnění mé cesty vděčnější! 😀 )

Co mi tedy z té příšerné nálady pomohlo!?

1. Změna prostředí (a tudíž i změna myšlenek – vyskočení z kolotoče destruktivních představ. Ale je mi jasné, že tahle možnost není vždy realizovatelná.

2. Sdílení s blízkou duší – v dnešní době technických vymožeností je to snazší, než kdy jindy! Jak mnohdy na všechny tyhle digitální pomůcky žehrám, jsou chvíle, kdy mají mé neskonalé ocenění 🙂

3. Opuštění své komfortní zóny – nejraději bych zůstala doma a týrala se sebelítostí, ale překonala jsem odpor a šla do konfrontace s druhými lidmi a pak do lesů, kde mi nepohodlí pomohlo přeladit mé aktuální negativní naladění.

4. Lesy, lesy a zase lesy! A to je prosím již i vědecky prokázáno – pobyt v lese pomáhá obnovit psychickou i fyzickou pohodu (v současné době stále populárnější lesní terapie 😉 )

5. Papír a tužka (počítač 🙂 ) – vypsala jsem se z toho! To mi funguje skvěle! Většinou vypíšu a zahodím, někdy třeba i spálím. Ale občas, když si daný text uschovám, je pak zajímavé se k němu po čase vrátit. Leckdy přijdou zajímavé AHA momenty!

6. A v neposlední řadě slzy!!! Dovolila jsem si je a cítila, jak léčí, čistí, ulevují! Nebojte se jich 😉

A tak sdílím. Třeba někomu můžou být mé zkušenosti k užitku 🙂

Krásné letní dny