Už ani nevím, kolikátým rokem děláme tuhle oslavu, ale je to fakt dlouho! Je to už naše tradice 🤩♥️

Jako dítěti mi dušičky přišly smutný. Jezdilo se na hřbitovy, na hroby se dávaly věnce, a nic veselýho jsem na tom neviděla. 

Když se mi ale narodily děti  (a když teda trochu povyrostly 😄), udělali jsme si jednou takovou hezkou, vzpomínkovou dušičkovou slavnost. Upekli sušenky, nakrájeli jablka, vytvořili oltář, kam jsme dali tyhle dobrůtky a spoustu svíček, a taky fotky našich blízkých zemřelých. Děti ho vyzdobily podle svého gusta ještě spoustou milých drobností 😍 

A ještě jsme těm našim drahým zesnulým napsali dopisy a nakreslili obrázky (každý podle svého gusta 😁)

Hodně času jsme strávili u fotek. Probírali se jimi, vzpomínali, smáli se… Byl to nádherně propojující čas ♥️ A i kdyby to neocenily dušičky, pro mě to byl čas významný! 🌷

A pak jsme svíčky zapálili a nechali je hořet celou noc. Děti už dávno spaly, ale já ne. Úplně mě ta atmosféra pohltila. Vzpomínala jsem tak intenzivně, až jsem měla pocit, že duše jsou přítomné… Tak to už jsem se pak začala trochu bát a raději se přesunula do jiné místnosti🫣😂

A tak se nám to celé nějak zalíbilo, že si tenhle krásný rituálek děláme každý rok zas a znovu! 

A mě letos čas s fotkama pomohl i jinak! Měla jsem zase nějaké těžší období, kdy mi všechno přišlo těžké a na prd a k ničemu.. Ale díky těm fotkám jsem si uvědomila, že to tak vůbec není! Že už toho mám hodně moc krásného za sebou a hodně moc věcí jsem dokázala! 

A tak nejen že tady koukám na ty svý milý, co už tu nejsou, ale ještě mi je dobře sama se sebou ♥️ A to je moc, moc důležitý!

A jak vy slavíte dušičky? Máte nějaký svůj rituál? Je to pro vás čas těžký, nebo naopak krásný? Podělte se…