Měsíc: Říjen 2022

To se tak přihodilo, že jsem vyrazila s dětmi a se školou na adaptační pobyt. Takový prodloužení prázdnin – byla má představa 😁 Ehm. Jak už to chodí (tedy alespoň v mém životě!) – dost se tahle představa odchylovala od výsledné reality! 🤭

Já vám nevím, stává se to snad všem lidem!? Je to běžné? Nebo je to specifická součást mého příběhu??? Ať si totiž naplánuji cokoliv, dopadá to a vypadá zcela jinak 😅

A tak se snažím příliš neplánovat. Ovšem, nedělejte si představy – to je už na mně vyšší level! To se teprve musím naučit! 😆

A tak moje PŘEDSTAVA o třech dnech v Českém Ráji na školním adapťáku začínala ubytováním na chatce v areálu, od dětí vzdálené tak akorát, abych je nemusela vidět a slyšet, pokud bych nechtěla, a mohla, pokud by mi už chyběly. REALITA – ubytování ve společném prostoru se všemi ostatními dětmi i dospěláky! Chatky byly obsazené jinou školou 😕 Zdi byly nejspíš z překližky, možná i z papíru – výhoda – sousedící děti byly pěkně pod kontrolou…

PŘEDSTAVA č.2 – děti potkám jen když na ně budu mít nápadu x REALITA – jak je již z výše napsaného jasné, děti byly všude a stále! 😬 Prodloužené prázdniny se nekonaly!

PŘEDSTAVA č.3 – když budu chtít (a potřebovat) ticho a samotu, vyrazím do lesů x REALITA: „Dito, prosím tě, pomůžeš nám s dětmi? Hodila by se nám nějaká tvořivá dílnička…“ 😬

PŘEDSTAVA č.4 – bude krásné slunečné babí léto x REALITA – v den příjezdu lilo non-stop, druhý den už jen pršelo a občas i chvíli nepršelo, třetí den (tedy den odjezdu) – už i vysvitlo slunko! (Občas prudká přeháňka – abychom si náhodou moc nemysleli 😄) Takže balení a nošení věcí do auta se při správném načasování – což se ne všem povedlo – dalo zvládnout i v suchu (já byla v té druhé skupině – proč!? Ani nevím! Asi protože JÁ 😆)

PŘEDSTAVA č.5 – budu radostná, vyklidněná , plná elánu, energie a dobré nálady x REALITA – od příjezdu mě pobolívala hlava – lehce rozhozená z reality, která se vůbec neshodovala s mými představami, ale zároveň i hodně moc nadšená z celé téhle akce, jsem si brzy přivodila (ne)slušnou migrénu, která začala ustupovat až třetí den, tedy den odjezdu! 😐

No a v tomhle duchu to celé proběhlo! 😆 Tak nějak ovšem probíhá i celý můj život, takže nic překvapivého… vlastně i proto píši tenhle blog, abych povzbudila svými veselými historkami ty, kteří mají třeba občas pocit, že život nevypadá podle jejich představ 😉 Nemusí to nic znamenat – snad jen to, že bychom se měli učit nelpět na našich představách – a možná si je vlastně ani tolik nedělat 😆 Pak zákonitě nepřijde zklamání, ale jen radost, potažmo překvapení, cože nám to ten život zase nachystal za výzvy! 😉

Krásné podzimní dny, Kejky

Asi už jste se setkaly s myšlenkou, že psaní deníku vděčnosti má velký smysl a ozdravný efekt. Já si jej píši již pár let a je neodmyslitelnou součástí mé každodenní rutiny 😁 Musím říct, že na něj mám silný návyk 😆 Projevuje se to tak, že když pár dní nepíši, cítím obrovský přetlak! Vděk potřebuje ven! 😂

A když se mi pak někdy stane, že mám splín a potřebuji utěšit, mám po čem sáhnout 😉 Často to naštěstí nebývá – zdá se, že pravidelné praktikování vděčnosti vede k radostnému a spokojenému životu bez potřeby se v něčem (často to něco znamená sama v sobě) příliš šťourat 😊 Čím dál víc si také dokáži cenit každodenních maličkostí a obyčejných všedních zážitků. ❤️

Včerejší zápisek tak ze mne přímo vytryskl! 😁 (nojo, měla jsem opět pár dní skluz 😅). A mně tak nějak přišlo na mysl jej tady s vámi posdílet 🌺

Tak tedy včerejší vděčnost:

„Je zajímavý, jak se u mě (ve mně) střídá pocit, že mi nic moc nejde, nic neumím a nic nedokážu, s pocitem, že umím, zvládnu a dokážu! 🤔 A teď zrovna frčím! 😁 Možná je to i tím sluníčkem… Sedím venku a píši si COPOV (pracovní název pro můj deník vděčnosti. Tzv.Co se mi povedlo 😉). No a mám pocit, že toho na jednu sólo mámu s třemi dětmi za zadkem není málo!

🌺 Takže – frčím v kurzu Insta sada pro tvůrce a ladím si svůj insta brand – chci ho mít fakt krásnej! Je to moje forma tvoření a moc mě to baví!

🌺 V hlavě to zas jede! 😀 Valí se jeden zajímavej nápad za druhým a já jen zapisuju a zapisuju – čas na zpracování přijde (Určitě! Snad!? 🤔😅)

🌺 Konečně je slunečný den a já zase po dlouhý době nasbírala pár bylin a plodů na sušení! 🍀 Šípek, květ měsíčku, květy lichořeřišnice.. ). A okolo je toho ještě spousta spousta! Jen si udělat čas!

🌺 Mám předpřipravenej mejl pro ženy ze Swapprague k akci 1.udržitelný obchoďák – když se zadaří, třeba pro vás, sólo mamky, budou mít nějakou slevu či zvýhodnění! ❤️

🌺 A taky jsem konečně vzala do ruky sešit a začala si dělat brainstorming k otázce, čím bych se do budoucna třeba mohla živit, aby to bylo to moje – srdcový… no a nějaký nápady vzešly, i když se zatím zdají být víc než šilený! 🤣

🌺 A dnes jedou děti s tatínkem do kina, což znamená, že budu mít i navečer chvilku času pro sebe! ❤️ Samozřejmě budu uklízet a vařit a chystat si družinu, ale třeba zbyde i nějaká ta chvíle na moje milovaný věci!!!? To bych fakt ráda! 😁“

A jak to máte vy? Píšete si deník vděčnosti? Pomáhá vám procházet životem lehčeji? Dejte do komentářů palec, pokud ano 😉